Kluci měli kliku, že jsou lehcí a ledem jim tak propadlo vždy až zadní kolo.

Když jsem Vašíkovi řekl, že to, co má v ruce je sušený fík, nedůvěřivě k němu opatrně přičichl, aby se přesvědčil, že to opravdu není to, co z Maxipsa vypadlo.

Naštěstí neležel člověk, ale Bukefalos, protože Samovi se z něj vždy podařilo seskočit. Já nebo Drsoň jsme nelehli ani jednou.

V kráteru bylo dneska krásně teploučko, sluníčko svítilo a vzduch se nepohnul. Kluci si svlékli bundy a sjížděli svah do kráteru, já zevloval a fotil.

Akce to byla plynulá a celkově rychlá – teprve v noci jsem si emajlem domluvil schůzku a hned ráno se mi podařilo Samuela bleskurychle sehnat, kdy ho babička vytáhla z postele, takže v 10:00 hod. už jsme seděli ve vlaku a v 11:40 hod. jeli zpět i s kolem.

U hradu jsme se vyfotili a já na Vašíkovi vyloudil kus sušeného masa k obědu.