Za asistence Vítka a jeho maminky jsem mu vyměnil kliky, takže tam nyní má místo 28z/140 mm 32z/145 mm. Zatímco já demontoval kliky, Vítek do nových klik bez problémů našrouboval sundané pedály. Ani jsem nečekal, že tato znalost (opačný závit na jednom pedálu) nabytá před dvěma měsíci při výměně obyčejných pedálů za nášlapy, přijde tak brzy ke slovu.

Když bylo hotovo, o 15 mm jsem taky zkrátil představec, protože si Vítek stěžoval na bolest zad, když jede vstoje do kopce. Ve stresu ze spěchu jsem jen vymezil vůli, avšak představec utáhnout jsem zapomněl. Ale dopadlo to dobře, Vítek mě jen upozornil, že když zatočí řídítky do zatáčky, kolo jede stále rovně.

Pak jsem Vítka požádal, aby mi předvedl, co si počne, když šlápne do toho, co čas od času vypadne z jeho psa a poté se to vydali procvičovat. Protože bez zvládnutí této techniky se rychlá jízda na kole prostě nekoná. Vítek to zatím sice moc nechápe, ale to se časem poddá. Poznal jsem to podle toho, že mi nebyl schopen ukázat dvě místa s doposud nepoznanou bolestí na svých nohách (svaly D a E na obrázku). Důležité je pouze vytrvat, přijde na to a výsledky se pak dostaví. Podobně, jako včera v Karate Kid, když Dre měl do zblbnutí zahazovat bundu, zvedat bundu, věšet bundu, oblékat bundu, svlékat bundu...
 

Pomalu Vítka připravuji na ježdění se mnou, a to mu rozhodilo pedály natolik, že když jsem mu dal vědět, že pojedeme vpravo, urputně se snažil zatočit vlevo, i když tam žádná cesta nebyla. Doposud byl zvyklý, že je držen na velmi krátkém vodíku a každý jeho pohyb někdo řídí a tato nová situace, kdy se musí rozhodovat relativně sám a s vědomím odpovědnosti za ty, které vede, ho totálně rozhodila. Někdo to zvládá lépe, někdo hůře, ale nakonec to zvládnou všichni. A pak už nic nebrání tomu, vydat se s nimi někam pryč. Protože vím, že se na ně mohu spolehnout a nedojde k maléru.

Do Vernéřova jsme sjeli od Radaru a cestou k prameni Bílého Halštrova průběžně nacvičovali výše uvedenou techniku očisty podrážky. Původně jsem až tak daleko jet nechtěl, ale bavil jsem se s Vítkovou maminkou a díky tomu jsme přejeli odpočívadlo a odbočku k Martě. Takže jsme se vrátili, odbočili k Martě a zastavili u nově postaveného nouzového přístřešku kousek za Martou.

Vítek chodí ke skautům, kde se učí spoustu užitečných věcí a teď dostal příležitost ukázat, jak umí rozdělat oheň, abychom měli na čem si opéct odravské špekáčky. Povedlo se a za špekáček jsem od něj dostal pochvalu, že je moc dobrý. I za jablko.

Přístřešek U Marty jsem Vítkovi chtěl ukázat už před prázdninami, aby o prázdninách, až bude krásný den a teplá noc, k němu mohl zavést rodiče, předvést jim, co vše se u skautů už naučil a strávil zde s nimi kouzelnou noc pod širákem, u potoka v lese, jen ve spacáku na karimatce, s tajemnými zvuky nočního lesa a zářivými hvězdami nad hlavou... Protože už dříve mi prozradil, že venku ve spacáku už sice spal, ale ne v lese a že vše na spaní venku mají i rodiče. Mělo to pro ně být překvapení a pro Vítka zkouška, zda si to dokáže prosadit. Protože jestli si tu noc pod širákem v lese s rodiči neprosadí, tak je u mně mrtvej Homolka.

Po dojezdu jsem se Vítka zeptal na ta záda. Pravil, že se starým nastavením by ho už bolela, ale nyní už ho nic nebolí.

Výlet s Vítkem a jeho maminkou k Martě. | Ride | Strava

Pavel z Hazlovské sekce