5. den odpoledne – Zewling před celodeňákem

Včera se mi Lenku konečně podařilo přesvědčit, že naši nejnamakanější bajkeři tu Dyleň v pohodě zvládnou, neb jsem k tomu vše směřoval a děti na to připravil. Můj názor je totiž takový, že přestože jsme jen obyčejný zájmový spolek dětí, co rády jezdí na kole a ne sportovní oddíl, cíleným a drsně dodržovaným tréninkovým plánem zaměřený na výkon, tak každý Ašský bajker, než nás opustí, by měl být schopen celodenní výlet na Dyleň bez problému absolvovat.
 

Děti znají nejen všechny panelky, ale i ostaní prudké kopce na signálce až pod Dyleň a tedy vědí, co je čeká a jak mají jet a že není rozumné hned zkraje zbytečně spěchat, jako to dělaly v sobotu a já je z tohoto důvodu proto vůbec neomezoval, aby zítra poznaly ten rozdíl. Další překážku, kterou bylo nutno zdolat, byla naše druhá Lenka, kterou vyděsila už jen představa zelených dětí, které po opečených špekáčcích tuto barvu nutně a okamžitě musejí získat a to ještě sytější, než špekáčky po týdnenním pobytu v igelitu na sluníčku. Potíž je právě v tom, že Lenka vůbec netuší, jak vyhládlé tělo po pár hodinách výkonu dokáže šrotovat a to prakticky cokoliv. Michal byl v pohodě – kdysi na Dyleň po signálce a napřímo už jel a dodnes z toho má takové trauma, že raději neříkal nic.

Dneska odpoledne se k nám přidal druhý větší Honzík, který na soustředění takto opožděně přijel a chtěl si vyzkoušet, zda s námi zítra bude schopen jet.

Trasoval Honza, jen jsem po něm chtěl pohodové tempo a hlavně vynechat prudké kopce, aby před zítřejším celodeňákem děti neutavil. Proto to Honza hned od začátku napálil a to přímo přes ty největší krpály na signálce ve směru na Aš.

Když jsem je dojel, dal si Honza říct a trošku to zkorigoval. Sjeli jsme do Polné a na Gruntu v Lipné zastavili na kofolu. Pak už to byl klasický zewling přes Vlastislav, Krapice a Střížov na Komorní Hůrku. Zde se děti dozvěděly, že Komorní hůrka je nejmladší sopka ve střední Evropě a že soptila ještě docela nedávno. Na dotaz, kdy to bylo, jsem se zhluboka zamyslel a pravil, že to bylo v roce 1986. Tehdy u nás bylo docela velké zemětření (s epicentrem u Nového Kostela), kdy i v Chebu a okolí popadaly nějaké komíny, balkóny a popraskaly zdi domů. Lidé tehdy docela panikařili a aby to bylo ještě lepší, místní děti do kráteru sopky natahaly staré gumy a zapálily to.

Z Komorní Hůrky jsme jeli na Břízu, kde jsem to coby místní převzal, ukázal cestu přes dálnici i Ohři a od Pomezí se toho opět ujal Honza. Na panelce za Ohři uhnul vlevo na Rybáře, kde jsme udělali kratičkou zastávku, aby se Jasmína mohla napít čestvě napumpované minerálky.

https://www.strava.com/activities/5845653071

Pavel z hazlovské sekce