2. den odpoledne – Signálka směr Dyleň a panelky pod Zelenou horou a u Hrozňatova

Předpověď počasí na zítra slibovala celodenní déšť, takže odpočinek od kola. A já si potřeboval ověřit, jak na tom děti opravdu jsou, protože bylo třeba naplánovat trať na celodeňák. A nejen děti, ale taky Honza, který mě dopoledne příjemně překvapil, neb bez problémů vše zdolal. Proto čas na tento testík, po němž bude následovat odpočinkový den, byl ideální.

Protože není třeba vyvolávat zbytečnou paniku, oznámil jsem, že se pojede na Zelenou horu. Vyjeli jsme tedy od roty dolů na Rybáře, za nimiž Jasmína uklouzla na slimákovi, napojili se na panelku, přejeli Ohři a po cyklostezce dojeli na Pomezí.

Vlak z Německa na Pomezí jezdí docela rychle a potichu, takže normálně bych nejdříve zahnal děti přes koleje samotné a pak jim kola sám přenesl, ale právě vlak hlásili, takže jsme počkali, až přejede a hned pak za ním v klidu přešli, protože je to jednokolejka.

O panelce na Zelenou horu jsem dětem pověděl, že je podobná, jako je panelka od Ohře, kterou už znají. Že je jen o něco prudší a taky delší. Zdolali jsme ji tuším všichni a pokračovali na dál na vrchol, asi 2 km do kopce. Kluci (až na Filipa a Denise) i Jasmína byli při chuti, tak jsem je nechal jet. Pohlídal jsem si akorát dvě nebezpečné křižovatky (a obzvlášť jsem jim kladl na srdce, aby si je dobře zapamatovali pro případ, že tudy někdy pojedou sami), které jsou vidět až na poslední chvíli – první, co v rychlém a zarostlém sjezdu křižuje frekventovanou cyklostezku a druhou, co po sjezdu křižuje hlavní silnici na Svatý Kříž. Jinak už jsou naučení, že pokud jsem vzadu, na křižovatce vždy zastaví a na vrcholu kopce mě pustí dopředu. Denis s Filipem (pro mě) překvapivě stále více zaostávali, takže nás ztratili z dohledu a místo na most si to zamířili rovně přímo k řece. Jakmile jsme se zase sjeli, zeptal jsem se dětí, jestli vědí, jakou řeku jsme přejeli. Konečně se někdo nesměle ozval, že by to jako mohla být Ohře. Takto jsme pokračovali až pod panelku u Hrozňatova.

Když se mě Lukáš na Hrozňatovskou panelku ptal, pověděl jsem mu, že ji určitě pozná – že je podobná, jako je panelka na Zelenou horu, kterou už zná. Že je jen o něco prudší a taky delší.

Tato panelka už tak jednoduchá nebyla. Na ní je třeba nejen jet, ale taky se na panelech, mezi nimiž jsou široké mezery, udržet a nesjet na prostřední travnatý pruh, protože to zpravidla znamená konec. Už si přesně nepamatuji, kdo všechno si šlápl, ale určitě tuto panelku nevyjel Denis, a to proto, že neví, že když vidí takový krpál, musí si včas zařadit odpovídající převod.

Následovalo ještě několik kratších krpálů i delších, ale mírnějších stoupání a dostali jsme se až nad Mýtinu, kousek od Železné Hůrky, odkud je hezky vidět na Dyleň, vzdálenou jen pár kilometrů. Pověděl jsem dětem, že od závěrečného výživného stoupání na Dyleň nás dělí prakticky jen jeden sjezd. Podělili jsme se o poslední zbytky vody, co jsem dětem v kapsách vezl a přes Kozly rychle sjeli dolů. No, rychle. Filip totiž někde za Zelenou horou přetrhl řadící lanko a protože jsem musel použít jen to, co z něj zbylo, tak mu sice šly lehké převody, ale ty těžší, od zhruba poloviny kazety dolů, už ne.

Původně jsem ze Šlapan chtěl jet na Háje, přejet hlavní silnici a přes Pelhřimov se dostat za Cheb, ale akutní nedostatek vody nás donutil jet na Svatý Kříž, kde jsme na pumpě scucli dvě 1,5 l Magnézie a schroustali pár nanuků. Sjezd po hlavní až na světelnou křižovatku na Pomezí byl rychlý a bezproblémový. Přes sídliště jsme sjeli na hráz Skalky, přes Stein se dostali na silnici do Libé a po ní jeli až na Hůrku, kde jsme odbočili na kamenitý sjezd k Egermaierovi a pod ním zatočili na sjezd, v němž jsem se ráno povaloval, když jsme jeli jednou dolů a dvakrát nahoru.

Když jsme od Egermaiera vyjížděli ten táhlý kopec ke sjezdu, povídal jsem Lukášovi, že ten kopec tady ráno určitě nebyl, s čímž Lukáš souhlasil.

Nad sjezdem jsem zastavil a varoval děti, ať si dají obzvlášt pozor, protože jsou unavené a rekce z tohoto důvodu už nejsou, co bývaly a že krátce před cílem proto bývá nejvíce malérů. V pořádku jsme dorazili na Dubinu a já začal spřádat plány, protože jsem se přesvědčil, že to všichni, včetně Honzy, dáme.

https://www.strava.com/activities/5829943203

Pavel z hazlovské sekce