1. den - Přesun na Dubinu.

Moji smečku nejsilnějších kusů Lenka sestavila z Filipa, Denise, Kuby, Jasmíny, Štěpána, Lukáše a Šimona. Kluci chtěli ještě Adama a já byl taky zvědavý, jestli bude stačit (že by s námi jezdil i on), tak nám ho Lenka na přesun dala. Vzadu to jistil Standa, který se pro dnešní den obětoval. A taky Michal s námi ještě jel. Protože se jelo z kopce, do hospody a potřeboval tam být včas.

Od nádraží jsme to vzali (přes obchvatovou silnici do Německa) na signálku, nahoře zatočili na panelku, pod ní se vyhoupli k trati a pak už valili lesní cestou stále mírně dolů, na Lipnou. Za Lipnou začalo pršet, ale ještě relativně za sucha jsme to stihli na Polnou, kde jsme se i s koly asi na půl hodiny schovali do obrovského dřevěného přístřešku, pro tento účel zřejmě postaveného.

Zde jsem si uvědomil, že nemám zadní blatník. Přední sice taky ne, ale moje úchvatná vidle na blatník není uzpůsobena a jeho připnutí bych musel oškklivě zbastlit. Barry sice tvrdí, že blatníky jsou k ničemu, ale on zřejmě ještě cestou do Ostravy hned zkraje (někde před Prahou) nezmokl. Ty hadříky, co má dotyčný na sobě, sice za jízdy rychle uschnou, ale na problém je zaděláno a po dalších pár hodinách, kdy si člověk na promoknutí normálně už ani nevzpomene, začne cítit značné nepohodlí. A to až tak, že z Olomouce volí cestu raději přes krpály Oderských vrchů, protože jet poslední stovku stále ve stoje a to jen po rovině, je představa dosti šílená. Jízda vstoje do kopce je naopak tak nějak přirozená a z kopce se navíc šlapat nemusí a proto si člověk může sednout na tu půlku, na níž mu ten v průměru centimetrový beďár nevyrostl.

Po dešti jsme pokračovali přes Vlastislav do Hazlova, kde proběhla první kratičká technická zastávka, kdy jsem si svižně vyběhl tři patra pro ten blatník a krátce na to jsme dorazili na Golf na řízek.

Po obědě trasoval Standa, který se po řízku vzepjal k obrovskému výkonu a rychle nás vedl zadem přes Golf na Vojtanov, přes Zelený Háj, Seeberg a Lužnou na Hůrku, kde odbočil na kamenitý sjezd okolo Egermaiera, až dolů na Signálku, po níž jsme dorazili na Dubinu.

Adam v těch kopcích přece jen dost ztrácí, musí v nich jet svým tempem, takže mu bude lépe ve skupině u Michala, s nímž si navíc velmi dobře rozumí. Štěpán na vlastní žádost naši skupinu opustil také. Škoda, ten na to má. Standa večer v pařírně pohladil křečovou žílu a ve své skupině jsem ho už více nespatřil.

https://www.strava.com/activities/5826655366

Pavel z hazlovské sekce