Trénink s Ašskými bajkery: Vernéřovská nuda

Když jsme minulou středu jezdili okruh od Radaru dolů do Vernéřova a od přehrady po žluté nahoru, Štěpán ten ani ne 10 km dlouhý okruh s převýšením asi 200 m označil jako šílený. To mně zaujalo – Šílený okruh, to zní dobře. Takže až příště někdo navrhne jet Šílený okruh, každý bude vědět, o co jde a nikdo nezabloudí.

Protože se ale blíží první závody, je třeba potrénovat taky trochu seriózněji a proto jsem pro dnešek vybral silničářskou nudu – 5,4 km okruh od horní vernéřovské křižovatky serpentýnami dolů, úzkou asfaltkou na náměstí v Dolních Pasekách a odtud už jen vzhůru opět na horní křižovatku. Jelikož se ale serpentýnami musí jet opatrně a po té úzké asfaltce taky, dá se ždímnout jen do toho jediného 1,8 km/139 m kopce a okruh proto moc těžký není. Jó, být to na uzavřené trati, to by byla jiná. Takhle jsme mákli jen do toho kopce a nahoře vždy čekali, až se sjedeme. Ale jeli jsme to 5 x a ono se to nasčítá, 700 m převýšení prostě znát být musí.

Před tréninkem jsem oznámil, že to pojedeme 5 x a když všem konečně došlo, že to myslím opravdu vážně, málem vypukla vzpoura :-) První kopec byli všichni odpočinutí a tak se snažili. Zaostal jen Vítek a proto jsem ho nechal jezdit s Bolkem svým tempem, což se ukázalo, jako dobrý nápad, protože tak mu z vysokého tempa neseklo, nesjeli jsme je o kolo a po pátém okruhu jsme na ně proto ani moc dlouho čekat nemuseli. Jen prostě potřeboval jet pomaleji a pak těch 5 okruhů dal taky.

2 – 4 kopec se jel víceméně stejně – Patrik jako samostatná jednotka daleko vpředu, za ním stabilním tempem jezdící Jasmína se mnou (aby nejela sama), na dohled od nás nepřetržitě brblající Natálka, Kája a Honza a vzadu překvapivě Lukáš se Štěpánem. Lukáš má sice ukrutně silný motor, ale co je to platné, když všichni z asfaltového kopce odpočíváme a on musí makat, abychom mu neodjeli. A to se pak nutně projeví v tom kopci.

Poslední kopec se takto jel vlastně taky, ale protože jsem slíbil, že je to naposledy, tak se všichni snažili o poznání více a i na závěrečné spurty došlo. Já ho tentokrát jel s Patrikem, abych viděl, co v tom klukovi je a musím přiznat, že mě dostal. Za půlkou, ještě před vesnicí, nasadil hodně vysoké tempo a dost jsem pochyboval, že ho vydrží až nahoru. A taky jo. Asi 150 m před vrcholem zvadnul a já zpomalil s ním. Jenomže jsem vůbec nečekal, že po 50 m se z ničeho nic zvedne a nasadí takovou forsáž, že než jsem se vzpamatoval, byli jsme nahoře a Patrik zaslouženě přede mnou.

https://www.strava.com/activities/5375866789

Pavel z Hazlovské sekce