HSAB 2024 – 08: Výlet K HM 14 a 15 a na závěr noční jízda

Ve 12:30 hod. jsme v kompletní sestavě vyjeli od 3. lavičky. Měli jsme čas a proto jsem zvolil zase jinou trasu a trošku ji natáhl. Přes Golf na Skalku a teprve odtud dolů na Polnou a přes Podílnou do lesa. Na druhé lesní křižovatce jsme neodbočili po červené na Libou, ale tentokrát jeli rovně. Odbočili jsme až na křižovatce další, projeli po hrázi rybníka a dál už jeli jen rovně a stále nahoru. Až k HM 14 a 15.

Už za Golfem spadl Jirkovi na jeho BMX řetěz. V kopci prudkém na Skalku mu pak navíc párkrát přeskočil a musel to vytlačit. Už dříve jsem si změřil velikost matek kol na BMX - je na ně třeba klíč č. 15 a vezl jsem ho, kdyby bylo třeba lepit a musel bych kola sundat. Jenomže Jirka měl na zadním kole navíc i stupátka pro triky. Jak jsou přidělány a jak se sundávají jsem nevěděl, ale doufal jsem, že je sundám velkým šroubovákem zasunutým do dvou protilehlých děr ve stupátkách. Proto jsem vezl i ten šroubovák.

Zasunul jsem šroubovák do děr, chvíle napětí – a voilá! Stupátko povolilo a dál jsem ho už rukou odšrouboval. Stejně tak i druhé. Byly našroubovány přímo na ose. Vzal jsem 15 klíč a další chvilka napětí – pasoval přesně a matky povolily. Posunul jsem kolo dozadu a takto řetěz opět napnul. Stupátka si Jirka strčil do batohu a tím své kolo aspoň o půl kila odlehčil. A já se tak už nemusím tahat s velkým šroubovákem.
 

Myslel jsem si, že opékat budeme tady, u hraničních mezníků 14 a 15, ale klukům se zde příliš nelíbilo a chtěli ke Kamennému rybníku. Udělali jsme tedy jen pár fotek a sjeli 2,5 km km dolů - přímo k němu. Tady jsem klukům dal za pravdu – je zde více světla a prostoru, rybník, skály...

Dal jsem chapcům po třech sirkách s tím, že si každý rozdělá svůj oheň a to tak, aby bylo jasné, že je trvalý a že po prvotním blafnutí nechcípne. Po chviličce mi ale bylo jasné, že je to úkol nad jejich síly (nejblíže skutečnému ohni byl Kuba) a nebudou na to stačit ani všechny ostatní sirky.
 

Mé slovní rady nepomohly a proto jakmile chlapci ukončili marnou snahu, předvedl jsem jim technologický postup, který používám já - nepřipravuji si hranici, kterou pak jen podpálím a čekám, co se stane, ale jdu na jistotu.

Nejprve jiskrou zapálím jemné chmýří březové kůry. Nad těmito prvními plamínky podržím a zapálím větší kus této kůry, položím ji a teprve na tyto plameny přikládám nejjemněší klacíky natrhané na stromě. Protože suché dřevo roste na stromě i v dešti. Tím, jak oheň sílí, přikládám stále silnější klacíky, až je oheň udržitelný. A právě tuto nejdůležitější část – důkladnou přípravu vhodného materiálu na podpal a rozdělení dostatečného množství krmiva plamínků na hromádky – od nejjemnějších až po klacíky na prst silných, kluci hrubě podcenili.

Protože už si vyzkoušeli, co nefunguje a sledovali, co funguje a viděli, jak je to snadné, pokud se dodrží správný postup, je jasné, co příště proběhne. Buďto budou mít oheň a opečené buřty a klobásy nebo obžerstvení proběhne za studena u vyhaslého ohniště. V tomto případě na tom bude nejlépe Jirka, protože vlašská klobása je moc dobrá i studená.

Kluci vůbe nejsou líní se najíst a to se mi moc líbí, protože s nimi si konečně připadám normání.

Celkem jsme zlikvidovali 11 špekáčků, 2 vlašské klobásy, 4 Margotky a 3 obroská jakblka, protože více se mi jich do batohu už nevešlo. Chleba, housky, okurky, hořčici a nevím co ještě dalšího, měli kluci vlastní. A já si navíc uvařil kafe.

Odravské špekáčky si krom Jirky, který je nejí, pochvalovali všichni, že jsou výborné. Stejně tak uznale se Jirka vyjádřil o vlašské klobáse. Dokonce je prý lepší, než doma. Jablka byla dle vyjádření kluků také výborná a opečná ještě lepší. Vše jsem tedy poctivě vyřídil v řeznictví. Paní měla velikou radost, která však skončila, když jsem na závěr dodal, že ale písecké špekáčky jsou podle Vašíka hnusné a proto očekává, že jí to Vašík přijde říct do očí osobně. Má nové koště s vycvakávací násadou.

Po jídle si kluci šli hrát na skály a já se dal do úklidu – je to sice dřevo, co kluci okolo ohniště široko daleko roztahali, přece jen je ale lepší, když se to uklidí nebo spálí a nezůstane po nás binec. Ze stejného důvodu s sebou vozím i maličkou skládací lopatku, protože nejen po psech se má ulízet. Obojí – úklid po táboření i použití lopatky v případě potřeby - jsem klukům vysvětlil.
 

Když jsme odjížděli, začalo se stmívat. S tím jsem ale počítal a všem jsem na řídítka nasadil přední světla. Blikačky přední i zadní mají na kolech trvale. Ty zadní blikačky ale v takové zimě (přes den svítilo sluníčko a bylo teplo, ale dojížděli jsme v necelých 2°C) moc dlouho nevydrží, proto až do jara po setmění budeme muset jezdit jen v temném lese.

Po dojezdu se u 3. lavičky do sebe opět pustili Vašík se Samuelem. Mám ruční pilu – krásně zubatý řetěz z motorové pily s ručním držením. Jirka si ji dneska vyzkoušel. Tak tím je oba vždy přetáhnu a jakmile se řetěz zakousne, tak škubnu, protože obyčejný řetěz na ně bude málo.
 

Záznam na Stravě: HSAB 2024 – 07: Výlet K HM 14 a 15 a na závěr noční jízda | Ride | Strava

Pavel z Hazlovské sekce

Uvedení na pravou míru

Dávno tomu, asi v šesté třídě, kdy se blížil konec školního roku, jsme se chtěli rozloučit s šestou třídou opékáním špekáčků... Tehdy se chodilo do Pionýra a opékání bylo pod jeho hlavičkou. Vedli nás dva kluci, studenti VŠB, kteří se loučili nejen s námi, ale i se studiem.

Tehdy byla naše třída rozdělena na holky proti klukům. Některé holky žalovaly na kluky kdejakou blbost. Takové blbé období, kdy děvuchy začaly pokukovat po synkách. Já jsem s klukama vycházela, dost mi vadilo žalování a šťouráni do kluků, ale...

Došlo na den loučení a opékání, všichni jsme si nesli v batohu proviant. Vyrazili jsme k lesu směr Myslivna. Cestou se některé holky pohádaly s klukama a došlo k tomu, že naši kluci se vzbouřili a rozhodli se, že táborák si udělaji sami jen pro sebe a my holky si máme udělat svůj. Chyba možná byla v tom, že kluci hodili všechny holky do jednoho pytle. Kluci vedoucí kroutili hlavou. Za mě holky ve všem přeháněly.

Samozřejmě, že kluci měli hezký táborák, špekáčky zmizely v jejich útrobách, zatímco nám, holkám, oheň nechtěl hořet... i zželelo se vedoucím a pomohli nám. Ale pravda, my holky jsme si to zavinily samy.

Z toho plyne poučení: nežaluj a neprovokuj.

---
Ještě malý dodatek:

Kluci, věřím Vám a držím palce, co to jde, aby se Vám táborák příště povedl. Jak znám Pavla, příště to nechá jen na Vás...
 

Kamarádka Radka