Jdi na obsah Jdi na menu
 


HSAB 2024 – 06: Ke Kamennému rybníku opéct buřty

Byl jsem zvědavý, jak kluci umí rozdělat oheň a navrhl tradiční soutěž – oni se třemi sirkami a já s křesadlem. Kdo bude mít oheň dřív a hlavně trvalý.

article preview

HSAB 2024 – 06: Ke Kamennému rybníku opéct buřty
 

bez-nazvu1zmenseny.png

 

Dnes to byl Kubův první výlet s námi. Samuel na Bukefalovi a Vašík s Kubou střídavě na Drsoňkovi a BMX, protože Kubovo kole je ještě u mě, neboť včera jsem se k práci na něm nedostal. Jelikož ale píšu tento článek, je kolo už hotové, protože má přednost, aby všichni mohli jezdit na normálních kolech.

 

Kluci si podle pokynů vezli pouze chleba, rohlíky a housky a já to ostatní. 9 odravských špekáčků, 5 tvarohových a jeden marmeládový šáteček a čtvrtku chleba. Naivně jsem si myslel, že toho beru zbytečně moc a podstatnou část, že sním, jako obvykle, já sám.
 

obrazek-whatsapp--2024-11-01-v-09.04.39_aca44181.jpg

 

obrazek-whatsapp--2024-11-01-v-09.05.09_c332449d.jpg

 

Opět jsme projeli Chobotem okolo hřbitova, do Vastislavi, ale v ní jsme nejeli vpravo na Polnou, jako posledně, ale dali se vlevo na Seeberg. Objeli jsme pole, přes které jsme se posledně mordovali, když jsem při návratu zabloudil a za Seebergem odbočili vpravo na žlutou. Minuli jsme odbočku, kam jsem posledně špatně zabočil a vyjeli na hlaví před Libou a hned odbočili vlevo mezi rybníky.
 

Tudy se dá lesním krpálem dojet těsně nad libský zámek, ale my se drželi žluté a vyjeli dole na hřišti, či co tam mají. Projeli jsme náměstím a po Selbské a okolo Dvoustovky se dostali ke Kamennému rybníku.
 

obrazek-whatsapp--2024-11-01-v-09.05.28_586af1f2.jpg

 

Zaparkovali jsme kola a po vyfocení na skalách nasbírali dřevo na oheň. Byl jsem zvědavý, jak kluci umí rozdělat oheň a navrhl tradiční soutěž – oni se třemi sirkami a já s křesadlem. Kdo bude mít oheň dřív a hlavně trvalý. Jenomže to bych ty sirky musel mít. Takže jsem pomocí křesadla párkrát vyrobil půl ohně a když mi od něj konečně chytila březová kůra, měli jsme oheň celý.
 

bez-nazvu2zmenseny.png

 

S nožem kluci zacházet umí, to mě nepřekvapilo, ale umějí to i se sekerou a proto dost nelibě nesli, když jsem zpočátku dával bedlivý pozor na každý jejich pohyb a to, jestli při sekání správně stojí.
 

Kluci začali péct a já žasnout. Snědli jsme úplně všechno, co jsme si vezli. Vašík s Kubou a já po dvou špekounech a Samuel dal tři. Dal by si i čtvrtý, který jsem jako poslední nechal ležet na stole, doufaje, že už ho nikdo chtít nebude. Vašíka se mně ale zželelo - když viděl můj zoufalý pohled upřený na poslední špekáček, Samuelovi řekl, ať mi ho nechá. U šátečků se Vašík obětoval, snědl ten s marmeládou a Samovi, který si hrál s ohněm a chtěl šáteček další, řekl, že ten už je poslední a navíc s marmeládou. Protože marmeládové nikdo nejí. Tento úskok se Vašíkovi zdařil a já mohl k suchému chlebu přikusovat alespoň ten jeden a poslední šáteček a Samuel si opekl další rohlík.
 

Do pytlíku od šátečků jsme z rybníka nabrali vodu, uhasili oheň a s plnými břichy odjeli. Hned po odjezdu si vašík uvědomil, že nemá svůj měšec s penězi a vrátili jsme se ho hledat. Po několika minutách hledání jsem ho nalezl – ve Vašíkově batohu.

 

Do Hazlova jsme dorazili akorát se stmíváním.
 

V sobotu se má vrátit Jirka a jestli i on je tak zdatný žrout, jako všichni ostatní členové Hazlovské sekce, budu muset vzít větší batoh, pokud v neděli opět pojedem opékat. Protože opékání buřtů Jirkovi dlužíme.

 

obrazek-whatsapp--2024-11-01-v-09.05.51_08a7e2cf.jpg

 

Pavel z Hazlovské sekce



 

Uvedení na pravou míru


 

Bude?

Nebude?

Vydržte!!!


 

Vašík, Kuba a Samuel z Hazlovské sekce

Nebo i někdo odjinud?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář