HSAB 2024 – 05: Kuba, nový člen

Včera jsme byli domluveni, že dneska pojedeme do Libé ke Kamennému rybníku opéct buřty. Měl jet Samuel a Kuba, coby nový, 5. člen Hazlovské sekce. Kuba mi povídal, že tatínek si vše na našich stránkách prostudoval a že zavolá Lence ohledně členství a také mi, ohledně svolení, že dneska s námi může jet.

Protože se Kubův tatínek do oběda neozval, navrhnul jsem Samovi, že po obědě bych se mohl pokusit z jeho sekačky (cestou z kopce seká vše, co se jí postaví do cesty) opět udělat kolo, co brzdí. Takže by mi ho Samuel mohl dovézt. A při té příležitosti ať vezme s sebou i ty návleky a já se pokusím u 1. lavičky o novou techniku nazouvání. Když ani to nepomůže, návleky dovezu jiné. S neoprenem byl při oblékání problém vždy.

Když mi Samuel donesl kolo (opravdu donesl, protože mu upadla už i přehazka), zaujalo mě jeho přední kolo – vypadalo dobře a s kotoučem. Zkusmo jsem ho nasadil na Drsoňka a roztočil. A zabrzdil. A roztočil. A zabrzdil. Jupí, funguje to a ani jsem s brzdovým třmenem Drsoňka hnout nemusel!!!
 

Poté jsem zavolal do Sportflori, zda se zdařila operace hrubou sílou s následným docentrováním. Nezdařila a bude se čekat na nový ráfek. A aby poslal ten správný, výrobce kola potřebuje vědět výrobní číslo nalepené zespodu na rámu. Naštěstí jsem ho našel a nadiktoval. Takže se bude čekat, ale to nyní už tolik nevadí, protože Drsoněk je opět pojízný. Sice provizorně a nouzově, s předním kolem ze zkanibalizované Samovy sekačky, ale je opět funkční a jezdí.
 

Samuel s Kubou se pro Drsoňka stavili, Kuba na něm spokojeně odjel a na oplátku mi doma zanechal své kolo na zušlechtění. Takže doma mám Kubovo kolo, Samovu sekačku, u níž jsem zjistil, že má zadní kolo, které tam vůbec nepatří – na véčkové brzdy. Přitom rám na tyto brzdy už čepy vůbec nemá, takže je jen na brzdu kotoučovou. A zadní třmen na rámu schází úplně. Vede tam ale lanko, takže kotoučovka byla mechanická. Musím zjistit adresy nejbližších smetišť a po nějakém takovém třmenu se tam poohlédnout. Spousta užitečných věcí se na takových smeťácích za mého dětsví nalezla. Pamatuji si to moc dobře, dodnes mám na pravé noze nádhernou, skoro deseticentimetrovou jizvu od zdola nahoru rozkrojeného lýtka. 
 

Samuel mi objasnil, jak se tam to nepatřičné kolo dostalo – měl defekt a tak ho tam nasadil z druhé své sekačky. Poslal jsem ho tedy nalézt původní zadní kolo. Povedlo se a po chvíli se s ním objevil. Ta kola jsou vlastně to jediné, co na tom jeho stroji vypadá použitelně a opravdu funguje.
 

Protože v bytě se kvůli tolika kolům nemůžu pořádně ani hnout, oblékl jsem se a jel vyvenčit Drsoně. Kuba povídal, že je akorát čas, kdy by rodiče už mohli být doma. Zajeli jsme tedy k němu. S rodiči jsem si hezky popovídal a stvrdil členství Kuby u Ašských bajkerů. Konečné slovo však bude mít Lenka, s níž mi tatínek slíbil, že se telefonicky nebo Whatsappově spojí.

Na závěr tohoto lehce chaotického, ale opět příjemně a užitečně stráveného dne jsme se byli projet a při této příležitosti vše zaznamenat mou skvělou Nokií 3310. Když jsme u kapličky upravovali náš nově vybraný Meditační koutek, doběhla nás náčelnice místní střelnice se svým nádherným trhačem, kterého byla vyvenčit po návratu z MČR v této člověkopsí disciplíně a svým mobilem pro nás udělala úvodní foto.

Střelbu doma slyším dost často, ale nikdy jsem se na střelnici nebyl poptat po podrobnostech, takže své kvéry jsem tahal až na střelnici JIMI u Chebu. Takto to budu mít pod nosem a až budou další střelby, dá mi vědět. Nábojů je habakuk a se zbraněmi v trezoru a příslušnými průkazy jen čekají na povel.
 

Kuba dostal svolení na zítřejší výlet do Libé s tím, že by se mohl vrátit do 19:30 hod. Slíbil jsem, že ještě za světla budeme zpět. Mé srdce ale zaplesalo.
 

Tihle kluci, to je zkrátka sen. Chuť jezdit, nadšení, spousta času a návrat domů? Prostě někdy...

Pavel z Hazlovské sekce

Uvedení na pravou míru

Bude?

Nebude?

Vydržte!!!

Lucie s trhačem