HSAB-19: Mikulášská

Ani jsem nečekal, že vůbec pojedeme, než s tím kluci přišli sami. Déšť a 2°C, kdo by v tom dobrovolně jezdil. Ale ozvala se Vašíkova maminka, že Vašík jet chce a že pojede i Jirka.

Splním tedy jejich přání. Pro jistotu jsem to dal ještě na skupinu, kdyby se chtěl přidat i někdo další a odjezd stanovil na 15:15 hod. od 3. lavičky.
 

Nikdo další nepřijel, vyrazili jsme tedy ke klubovně do Aše jen ve třech – Jirka, Vašík a já. Počasí bylo tedy děsné, kluci navíc byli bez blatníků, protože na jejich kola se mé blatníky nevejdou a Jirka ke všemu jen v letních tretrách, bez návleků. Za skoro dva týdny si je nebyl schopen od Samuela vyzvednout. Po dnešku Jirka snad bude mé rady brát vážně.

Bylo mi jasné, že do Aše nějak dojedeme, ale zpět že to bude masakr. Do batohu jsem proto přibalil svoji starou pláštěnku, která mi kdysi zachránila život při podobném počasí na 250 km Králi Šumavy a své veliké návleky. Do Aše ale kluci chtěli jet tak, jak z domu vyjeli.
 

Samuel v návlecích stejně nejezdí a sám si je ani nenavleče. Navíc je to takový poloviční Rasken ze slavného stejnojmenného starého švédského seriálu, který, když se mu rozpadly boty, tak jen pokrčil rameny a na kilometry dalekou cestu hlubokým sněhem ke „krasavici“ Idě vyrazil jen bosky. 

Hned po výjezdu mi Vašík hlásil, že mu to na dvou největších pastorcích během šlapání přeskakuje. Vzal jsem to tedy na vědomí, s tím, že je nemá řadit. Kluci se musí naučit, že na kole se nejezdí až do jeho úplného rozpadnutí, ale že jakmile něco nefunguje, jak má, ihned to začnou řešit. A ne, že mi to řeknou až v okamžiku, když vyjedeme.
 

Do Aše jsme dojeli bez komplikací a v klubovně kluci zapůsobili jako zjevení z jiného světa, když se mokří, jako potkani, a v dobré náladě usadili za stolem. Renča jim dala čaj a sušenku a čekalo se, kdy přijdou na řadu k Mikulášovi.

Když se kluci od Mikuláše vrátili, nálada už byla skleslejší, protože jim došlo, že venku je to nic moc a oni v tom budou muset jet ještě domů. Přesto se převléknout do suchého, co si vezli v batozích, odmítli. No, já tak velké kluky přebalovat nebudu.
 

Jirka byl celkem v pohodě, ale Vašíkovi to v desetileté makovičce začalo šrotovat. A to je zlé, moc zlé. Jakmile člověk o sobě začne pochybovat, tak je na nejlepší cestě sám sebe přesvědčit, že něco nejde a už jen hledá důvod, proč to nejde, A pak končí.

Přesně to se Vašíkovi taky stalo. Za Mokřinama slezl z kola a že dál nejede. Vyndal telefon a volal pro odvoz. Horko těžko jsem mu vysvětloval, že ani tak nemůže zůstat stát na místě a čekat, až pro něj přijedou, ale musí se hýbat a tedy jet nebo alespoň jít dál. Pomalu jsme se aspoň takto posunovali.

Jenomže to čím dál více komplikoval ten telefon. Vašík každou chvíli zastavil, svlékl rukavice, sundal batoh, telefonoval a pak zase oblékal mokré rukavice, nasazoval batoh. A když nevolal Vašík, tak volala jeho maminka a během těchto pauz jsme všichni tři mrzli víc a víc. Z batohu jsem vyndal pláštěnku a když jsem ji na Vašíka navlékal, tak tentokrát už vůbec neprotestoval. A Jirkovi jsem nazul své návleky na tretry.

Konečně se Vašík ujistil, že pro něj opravdu přijedou. V tom okamžiku opět nasedl na kolo a jel. Pomalu jsme se začínali zahřívat a kdyby se v protisměru neobjevilo auto jeho rodičů, dojeli bychom to až domů.
 

Zpáteční cesta proto byla tak trošku projížďka peklíčkem, ale dneska máme přece toho Mikuláše, že jo. A to Peklo k němu neodmyslitelně patří. Vašík sice za Mokřinama vyměkl, když ho hlava nepustila dál, ale na 10 let věku pořád dobrý. Tím se nám to sice trošku zkomplikovalo, protože během těch pauz a telefonátů vymrzl i Jirka, přesto ale dojel až domů.

Škoda jen, že Vašíkova maminka přijela tak rychle, protože jakmile byl Vašík ujištěn, že pro něj jede, opět nasedl na kolo a jel. Kdyby byla pomalejší, Vašík by to dojel taky. Kluci ale fakt podali slušný výkon, protože v takovém počasí dobrovolně jezdí opravdu jen málokdo.

Už dříve jsem kluky varoval, aby si dávali dobrý pozor na to, co si přejí, protože se jim jejich přání může taky vyplnit. A já, jakožto sběratel silných zážitků, jejich přání plním rád.

Záznam na Stravě: HSAB 2024 - 19: Mikulášská | Ride | Strava

Pavel z Hazlovské sekce

Uvedení na pravou míru

Bude?

Nebude?

Vydržte!!!

Jirka z Hazlovské sekce