HSAB-18: K Martě

Jirka má konečně normální kolo. Včera jsme pro něj byli a program na dnešek tak byl jasný. Navíc už od rána svítilo sluníčko a teplota byla okolo nuly. Co více si přát.

Už dopoledne se u mě stavili Samuel s Kubou, že by odpoledne rádi na kolo. Samuel tak testoval, jestli dostane zpět Bukefala. Dušoval se, že celý týden zpytoval svědomí a že se vynasnaží své chování mít pod kontrolou. I zželelo se mi ho a Bukefala jsem mu vydal.
 

Kuba kolo sice měl, zato ale neměl rukavice a ani čepici. Když jsem se ho zeptal, proč je nemá, tak že prý jsou pračce. Takže bohužel, ale s námi v takové zimě bez čepice a rukavic nepojede.
 

Ve 13:00 hod. jsme se tedy u 3. lavičky sjeli jen s Jirkou a Samuelem, protože Vašík by to dneska nedal. Krom pár nezbytností jsem doma do batohu přibalil i své nové sváteční rukavice od Vietnamce za 90 Kč a čepici, co mi Kupkolo poslalo za poslední nákup. A u lavičky mi do batohu přibyla Jirkova kukla, co jsem mu koupil zároveň s pedály. Pochvaluje si ji, že je dobrá a akorát. Jen se mu nevejde pod tu morkářskou helmu (bolí ho pak uši) a proto mi ji strčil do batohu pro případ nouze, kdyby mu byla zima. Další důvod, aby si pořídil normální lehkou helmu na kolo. Jestli bude v týdnu dobré počasí, zajedeme ji do Chebu koupit.

Než jsem klukům přehodil pedály, Samuel dojel pro Kubu, aby si prubnul tu čepici a rukavice. Čepice Kubovi padla. Rukavice mu byly sice o pár cm větší, ale při ovládání kola mu to nepřekáželo. Takže už zůstal a jel s námi.
 

Ještě abych se vrátil k těm pedálům. Jirka má funglovky jak pedály, tak i kufry. A se svojí muší váhou měl včera problém zacvaknout. Poto jsem klukům pedály přehodil, aby jeté kufry šly na nové pedály a nové kufry na jeté pedály. Funguje to podle předpokladu – Samovi se zacvakávání nepatrně ztížilo, ale Jirkovi znatelně ulehčilo, takže oba nastupují i vystupují bez problémů. Ař se fungl kufry a pedály trošku zajedou, zase pedály přehodím.

Mými rukavicemi na Kubových rukách jsme zasadili další drtivou ránu poslednímu vědeckému konsenzu, co se týká oblečení na kolo. Současně s tím jsme ale hrubě porušili i příslušné nařízení EU. A abychom se vyhnuli komplikacím při setkání s módní policii, zvolil jsem trasu, kde je minimální šance ji potkat i za hezkého letního počasí.

Z Hazlova jsme se vymotali Chobotem a přes Vlastislav dojeli na Polnou. Tady na zahradě Jirka spatřil svého kamaráda ze třídy, Kubu, o němž mi už dříve říkal, že by s námi taky chtěl jezdit. Zastavili jsme a krátce si s Kubou i jeho maminkou, která na zahradě byla s ním, popovídali. Podumají, rozmyslí si to a dají přes Jirku vědět.

Pokračovali jsme na Signálku, ale po ní jsme do Aše nejeli. To by kluky napoprvé zabilo a už bych je na kolo nedostal. Proto jsme ji jen překřížili a do Aše pokračovali oklikou mírnými kopci. Tady jsem je akorát upozornil na nebezpečnou zatáčku pod dlouhým a rychlým sjezdem. Zpočátku vypadá nevinně a tak do ní neznalý bez obav vlítne. Jenomže zatáčka se stále utahuje a je velká šance, že jak do ní člověk rychle vlítne, stejně tak rychle  z ní v poslední třetině i vylítne.
 

Projeli jsme okrajem Aše a před koncem sjezdu do Vernéřova jsme odbočili k vile Martě. Odtud jsme jeli prakticky už stále bahnem, občas ale poloměkkým nebo i zcela zmrzlým. Před krátkým, ale asi 16% krpálem jsem klukům poradil, jak ho jet, aby ho vyjeli až nahoru. Samuel před vrcholem z Bukefala slezl, ale Jirka s Kubou ho vyjeli až nahoru.

Odtud to bylo už jen pár set metrů k přístřešku, kde jsme dali pauzu, během níž se kluci najedli. V přístřešku i okolí se chlapcům líbilo a hned začali plánovat, jak sem půjdou bydlet. Střechu nad hlavou mají a tak jim stačí vzít jen spacáky a karimatky.

Po pauze jsme sjeli k Martě, odkud vede technicky náročný úsek s velkými kořeny do kopce. Zastavili jsme a já klukům předvedl, jak se to přejíždí. Kluci to pak po jednom zkoušeli sami. Napoprvé vyjet se to nepodařilo nikomu z nich, ale nejblíže k tomu měl Kuba.

Odtud jsme ještě asi 1 km už jen stoupali, ale bylo to hodně technicky náročné, protože bahnité a cestu navíc zničili lesáci vyjetím hlubokých kolejí. Celý tento náročný úsek kluci ale zdárně vyjeli.

Tím jsme se dostali na Magistrálu a velmi mírným stoupáním po ní jsme dojeli Na Komendu, nejvyšší bod dnešního výletu. Odtud už to bylo převážně stále dolů až domů.
 

Dnešní výlet se opět velmi vyvedl. Celkem nám to dalo 30,55 km/470 m a pohodově prožité odpoledne. Počasí bylo nádherné, sluníčko svítilo, skoro žádný vítr a +-0°C. K mému překvapení klukům jen v tretrách zima na nohy nebyla. A Samuel se dneska opravdu hlídal a včas se sám od sebe zarazil, když ke konci startoval svůj navyklý výstup, kterým vše dokáže zkazit.
 

Záznam na Stravě: HSAB 2024 - 18: K Martě | Ride | Strava

Pavel z Hazlovské sekce

Uvedení na pravou míru
 

Bude?

Nebude?

Vydržte!!!

Jirka z Hazlovské sekce