HSAB 2024 – 15: Procházka 02 – K prameni Bílého Halštrova a pak na Goetheho skalky
 

Počasí je klasicky listopadové – občas déšť a něco nad nulou. Protože jsem už dopředu varoval, že kvůli počasí se s nikým vracet nebudeme a tedy ten, kdo se na procházku vydá, ji taky bude muset celou dokončit, krom Jirky se k 3. lavičce, odkud odchod stanovil na 12:35 hod., dostavil už jen Vašík, což mě velice překvapilo. Protože po pátečních potížích s nohama byl ten poslední, koho bych dnes očekával.

Těžko se ve Vašíkovi vyznat, jednou tak, podruhé tak, ale co jsem za tu krátkou dobu, co se známe, stačil vypozorovat, tak to, že když se opravdu pro něco rozhodne, tak to myslí vážně a dodrží to. Dnes už měl obuty škorně zcela jiné a vzbuzující i jistou důvěru. Nohy už má v pořádku a zcela jistě to dá, ujistil mě. Tak jo, půjdeme.

Počkali jsme na Jirku, až sleze ze stromu, kam si vyšplhal pro nepromokbundu a vydali se na dnešní procházku.
 

Na Golfu jsem klukům nechal vybrat směr okruhu – buďto na Gotheho skalky přes pramen Bílého Halštrova nebo obráceně – nejdříve na Skalky a pak přes pramen domů. Kluci rozhodli, že nejdříve pramen a já tento směr preferoval rovněž.

K prameni je to blíže, ale kopec je poměrně prudký. Od pramene je to sice ještě pořádný flák cesty, ale většinou stále mírně dolů a zhruba v polovině cesty od pramene jsou Skalky, kde dáme oraz a opečeme buřty. A odtud je to už jen nějakých 5 km, převážně dolů.
 

Už posledně, cestou k Michalovi, jsem zjistil, jak je na tom Jirka ve fyzice. Zjištění bylo velmi snadné a proto rychlé – musíme se vším začít od samého začátku. Protože ale nové učivo stále nabíhá a nepočká, dali jsme se do hustoty: ϱ = m/V.
 

Když jsem se Jirky zeptal, co si pod pojmem hustota představuje, měl naprosto jasno a bez problémů mi jako příklad uvedl klasiku - hustej týpek. To přece ví každý, co to znamená. Problém je, že akorát ten vzorec, jak hustotu týpka vypočítat, nějak nechápe.
 

Jirka má ale dobrý pozorovací talet a když jsme na Michala před jeho barákem čekali, tak ještě než Michal zastavil, měl Jirka jasno: „Ten je ale starej, 50 let“. Když Michal z auta vylezl, tak se opravil – 48 let. To Michal už slyšel a dotčeně opáčil, že je mu jen 46.

Včera jsem se Jirky zeptal, jestli si pamatuje, jak Michal vypadá a když mi řekl, že jo, odpověděl i na mou další otázku a sice, kolik má Michal na hlavě vlasů – deset. Nebudeme ale používat jen toto číslo, protože nemusí bý přesné a Michal by to proto mohl nést nelibě, proto zůstaneme u intervalu mezi 5 až 15 vlasy.
 

Než se dostaneme k pro Jirku zcela abstraktním pojmům, jako jsou jednotky hmotnosti a objemu, budeme místo gramů, jako jednotku množství používat vlas a místo cm3 jako jednotku objemu stanovíme Michalovu hlavu.

Řekněme, že Michal má na hlavě 8 vlasů. Jejich hustota je tedy 8 vlasů na hlavu, psáno 8 vlasů/hlava. Když jich napočítáme 12, tak jejich hustota je 12 vlasů/hlava. Čím více vlasů na hlavě, tím větší je tedy i jejich hustota. A máme vzorec pro hustotu: ϱ = m/V.

A s tím už se dá pracovat – ze vzorce pro hustotu lze snadno vypočítat hmotnost, pokud krom hustoty známe i objem a stejně tak můžeme vypočítat objem, pokud krom hustoty známe i hmotnost:
 

ϱ = 8 vlasů/hlava. Kolik hlav má 56 vlasů? Hlavy = vlasy/hustota vlasů. 56/8 = 7 hlav. A máme vzorec pro objem: V= m/ϱ.

ϱ = 9 vlasů/hlava. Kolik vlasů má 6 hlav? Vlasy = hlavy x hustota vlasů. 6 x 9 = 54 vlasů. A máme vzorec pro hmotnost: m = V x ϱ.

Stejně můžeme postupovat např. u hustoty zalidnění - x lidí/km2. Až bude Jirka vědět, co je to cm3, pochopí i fyzikální jednotku pro hustotu běžně používanou – g/cm3.
 

Toto jsme probrali ještě dříve, než jsme došli na Golf a protože tímto způsobem Jirka hustotu konečně pochopil a byl s námi i Vašík, považoval jsem dnešní výuku fyziky za zdárně ukončenou.

U pramene Bílého Halštrova jsme se vyfotili a v rychlosti něco málo skousli. Nechtěl jsem se tady zbytečně dlouho zdržovat, protože bychom vychladli a odtud by byl problém se opět rychle zahřát, neboť nás čekala cesta už převážně dolů.
 

Na Komendě jsme přešli přes silnici Výhledy – Nebesa a po lesní pěšině se dostali na lesní křižovatku. Bez zaváhání jsem se zkušeně vydal vlevo a kluci důvěřivě za mnou. Když se ale cesta začala ztrácet, až definitivně zmizela ve vzrostlém lesním porostu, došlo i jim, že jsem opět zabloudil. Já si však nezoufal, protože z koridoru vedoucímu ke Goetheho skalkám jsme nevyšli – stále jsme se pohybovali mezi silnicí Výhledy - Nebesa a hlavní silnicí Aš – Hazlov. Jen jsme si to trošku prodloužili a zanedlouho se napojili na žlutou, která vede přímo na rozcestí před Skalkami.

Odtud už jsme ze stromů pomalu začali sbírat suché dříví na podpal, aby Jirka po příchodu k ohništi pod skálou mohl zkušeně rozdělat oheň. Povedlo se a dali jsme se do opékání.
 

S Vašíkem jsem sice nepočítal, ale co týká jídla, je to proti Samuelovi velmi úsporný chlapec a tak na mě zbyly dva špekáčky. Jirka rovněž moc velký hlad neměl a druhá vlašská klobása zbyla taky pro mě. Stejně tak jablek kluci moc nesnědli a v nich jsem se tedy omezovat rovněž nemusel.

Po jídle jsme ještě chvíli šplhali po Goetheho skalkách nahoru a dolů, až nás tma konečně zahnala zpět domů.
 

I s mými zkratkami a blouděním nám to dalo 19 km. Čistá chůze byla 3:54:55 hod. a s pečením buřtů a dalšími pauzami u pramene a na Skalkách jsme venku pobyli celkem 5:24:36 hod.

Počasí nám vyšlo parádně, protože ještě podle ranní předpovědi mělo většinou pršet, ale nás postihlo jen několik slabých přeháněk. Dole kapky, nahoře vločky.
 

Opět to byl velmi vydařený výlet a skvěle prožitý den venku v přírodě.
 

Záznam na Stravě: HSAB 2024-15: Procházka 02 - K prameni Bíléhé Halštrova a pak na Goetheho skalky | Walk | Strava

Pavel z Hazlovské sekce

Uvedení na pravou míru
 

Bude?

Nebude?

Vydržte!!!

Jirka z Hazlovské sekce