HSAB – 12: Výlet na Zelenou horu

Mlha přede mnou a 1°C, mlha za mnou a 3°C. Mezi tím mlha všude okolo mne a 2°C.

Zhruba tak by se dal charakterizovat Jirkův první větší výlet v rámci HSAB, z mého pohledu.

Byli jsme domluveni, že vyjedeme opět ve 12:30 hod. od 3. lavičky. Jenomže Jirkovi takto zaoblený čas z nějakého důvodu nevyhovuje a stanovil ho o 5 minut později, tedy na 12:35 hod. Prý to tak dělá vždy. Když to ale nevadí učitelům ve škole, proč by to mělo vadit mi, že jo.

Zajeli jsme k Samuelovi pro Bukefala, ale dala nám ho Samova babička, s tím, že Samuel u ní není a zřejmě je nemocný.

Tretry měl Jirka na sobě už od včerejška, zbývalo tedy je již jen obout do návleků. Počítal jsem sice s tím, že se mlha během dne rozpustí, ale teplo ani tak nebude a výlet bude dlouhý.

Samuelova babička s pobavením sledovala, jak s neoprenovými návleky velikosti XL těžce zápasím, a po mnoha minutách je konečně Jirkovi vítězně nazouvám na tretry velikosti 39. Už jen tak 8 krát a zvládnu to i do 5 minut.

Do husté mlhy jsme rozsvítili přední i zadní světla na blikání a neohroženě se vydali vstříc dnešnímu dobrodružství. Je neděle a byli jsme jen dva, proto jsem zvolil nejkatší cestu do Libé – po hlavní. Projeli jsme vesnicí a krátce se zastavili u pomníku svobodníka Stanislava Lázničky před budovou bývalé 7. rPS, kde jsem v létě před 40 roky nastoupil službu, coby čerstvý podporučík.

Za rotou jsme přetli Signálku a sjeli k prameni minerálky zaniklé vesnice Rybáře, kde jsme se před nefunkční pumpou vyfotili. Po několika stech metrech lesně/polní pěšiny jsme se dostali na panelku Signálky vedoucí k mostu přes Ohři.

Na panelce jsme zastavili a já Jirku varoval před nebezpečím jejího přejíždění z jedné strany na druhou, přes její travnatou část uprostřed, mezi panely. Toto přejíždějí mezi panely v rychlých sjezdech nezkušenými cyklisty je totiž zdrojem nebezpečných pádů s velmi těžkými následky. A jak se dnes o něco později ukázalo, stejné nebezpečí platí i pro snahu dostat se z vyjeté hlinité koleje nebo pro šikmé najetí na kořen, zejména vlhký.

Nyní, za mostem přes Ohři, jsme ale opět byli na hladkém asfaltu a po něm jsme dojeli až na Pomezí, odkud se začíná stoupat na Zelenou horu.

Běžně se sjede po silnici pod kopec a u hospody se zahne doprava, odkud se začne stoupat. Je to sice delší, ale jede se stále po silnici s mírným sklonem. Druhá a kratší cesta vede přes koleje vedle nádraží a dále po Signálce s panelkou – asi 200 m dlouhým a zhruba 20% krpálrm.

Vydali jsme se druhou cestou – přes koleje. Tady Jirka ukázkově s kolem přes koleje přešel a po chviličce jsme se ocitli pod panelkou, na jejímž úpatí Jirka vyvalil oči. Zastavil jsem a Jirkovi ukázal, co ho na jaře čeká.

Možná by panelku za Pomezím vyjel, ale nechtěl jsem riskovat, protože vycvakávání z nášlapů ještě nemá spolehlivě zažité. Zaseknutí se v takovém kopci by mohlo znamenat pád a zlomená ruka při dopadu na beton je hned. Proto jsme panelku pouze vyšli a až ji Jirka vyjede, na dalším jejím vyjetí trvat už nebudu a můžeme jít opět pěšky nebo ji objet okolo hospody. Protože na delší vyjižďce urputná snaha o vyjetí kdejakého většího krpálu časově nic neřeší, zato je to naprosto zbytečné a velkorysé mrhání silami, které pak později velmi chybí, což spolehlivě snižuje celkovou dojezdovou vzdálenost.

Za panekou jsme na kola opět nasedli a asi 2 km mírně vzhůru pokračovali až na vrchol signálky, odkud už je přes údolí krásně vidět blízký vysílač Zelené hory. Protože hustá mlha byla i zde, nahoře, pouze jsem Jirkovi rukou ukázal směr, kde ho jednou spatří.

Kousek jsme se vrátili, odbočili a po chvíli se dostali na silnici vedoucí od hospody. Za rybníkem je odbočka na lesní pěšinu, vedoucí přímo na vrchol Zelené hory. Tou jsme se vydali a já byl zvědavý, jak se s ní Jirka popere. Je to závěrečná část stoupání, obtížná tím, že se jede úzkou klikatou lesní pššinou, plnou terénních nerovností a kořenů.

Jirka si vzal k srdci rady, které jsem mu dal a celý techniky obtížný úsek zdolal bez šlápnutí na zem. Což mě potěšilo velice.

Před bránou vysílače jsme se vyfotili a totéž jsme provedli o chvíli později i před Bismarckovou rozhlednou. Zde jsme skromně pojedli a vydali se na cestu domů, ale druhou stranou, takže jsme ze Zelené hory sjeli přímo na sídliště Skalka v Chebu.

Tady, těsně před sídlištěm, se Jirka chtěl na louce dostat z vyjeté koleje a stalo se přesně to, před čím jsem ho prve na panelce varoval. Ale zde a v malé rychlosti pouze udělal vkusný kotoul na louce.

Projeli jsme po hrázi přehrady a okolo hospody Stein se dostali na křižovatku se silnicí Libá – Cheb. Překřížili jsme ji, přejeli most nad souběžnou „dálnicí“ a okolo Komorní Hůrky se dostali do Františkových Lázní. Vyfotili jsme se u teple oblečeného Františka a zadem přes Dvoreček, Poustku, Zelený Háj a okolo našeho koupaliště jsme po 42 km a 604 nasoupaných metrch spokojeně dorazili zpět domů.

Jirkovi zima nebyla, jen na obličej, ale to se dá snadno vyřešit kuklou nebo hadem na krk, přes obličej přetaženým. Já se ale po dojezdu čtvrt hodiny rozmrazoval ve sprše a hned nato okamžitě na celé dvě hodiny vytuhnul pod peřinou.

Záznam na Stravě: HSAB - 12: Výlet na Zelenou horu | Ride | Strava

Pavel z Hazlovské sekce

Uvedení na pravou míru

Bude?

Nebude?

Vydržte!!!

Jirka z Hazlovské sekce